Vyšetření OCT se v současnosti stalo nenahraditelnou a pokročilou metodou v oftalmologii.

Jak vlastně vyšetření OCT funguje? Přístroj pomocí laserového paprsku skenuje sítnici nebo zrakový nerv. Jak paprsek prochází zkoumanou oblastí, odražené světlo od jednotlivých vrstev se převádí na detailní obraz struktury sítnice. Vyšetření dokáže v oku zachytit i nepatrné změny, které by bylo jinak velmi obtížné až nemožné zjistit při běžné kontrole. 

Výhody OCT

Pečlivé vyšetření a analýza struktur získaných z obrazu OCT pomáhají odhalit časné projevy očních onemocnění, jakými jsou například glaukom (dříve také zelený zákal) nebo věkem podmíněná makulární degenerace. 

Jde přitom o vyšetření natolik citlivé, že mnohdy odhalí změny v očních tkáních dříve, než pacient zaznamená jakékoliv zhoršení vidění. Tento aspekt považují oční lékaři za obrovskou výhodu. Studie prokazují, že prevence a včasné zahájení léčby je nejlepší způsob, jak předejít nevratnému poškození zraku. Zároveň je vyšetření OCT užitečné pro posouzení, zda je pacientova léčba účinná, nebo zda by bylo vhodné zvážit jiný typ léčby.

 Vyšetření OCT je: 

• KRÁTKÉ – samotné měření trvá méně než 5 minut / 1 oko
• BEZBOLESTNÉ – vyšetření je neinvazivní
• SNESITELNÉ – nepoužívá se ostré světlo, ale neviditelný IR laser
• POHODLNÉ – není nutné rozkapat zornice
• EFEKTIVNÍ – zaznamenává změny v raném stadiu

Glaukom – tichý zloděj zraku

Termínem glaukom (v minulosti nazývaný jako zelený zákal) se označuje oční onemocnění spojené s poškozením zrakových nervů. Zrakové nervy přenášejí zrakovou informaci z oka do mozku a jejich poškození má v časných stadiích za následek nejprve výpadky v zorném poli, v pokročilých stadiích pak může vést až ke slepotě. Glaukom není bolestivé onemocnění, zpočátku pacientům nezpůsobuje žádné obtíže, a proto je často nazýván tichým zlodějem zraku. 

Na vzniku glaukomu se podílí více rizikových faktorů. Jedním z nich je zvýšený nitrooční tlak, jehož měření je součástí očního vyšetření. Dalším významným rizikovým faktorem je genetická zátěž. Proto je při výskytu glaukomu v rodině pacientovi doporučováno absolvovat pravidelné preventivní oční prohlídky.

Glaukomové onemocnění se rozvíjí velmi pomalu, v řádu několika let. Proto pacienti v raném stadiu nepociťují žádné znatelné projevy zhoršení zraku. Nedílnou součásti diagnostiky glaukomu a odhalení případného postupu tohoto onemocnění je vyšetření zorného pole (perimetr) a OCT vyšetření. Tato vyšetření je vhodné opakovat minimálně jedenkrát ročně.

Podle úbytku tloušťky vrstvy nervových vláken je možné odhalit glaukom již v časných, tzv. preperimetrických stádiích (kdy ještě nejsou patrné výpady v zorném poli). Existuje více způsobů účinné léčby glaukomu: medikamentózní (oční kapky), laserová a operační. 

Makulární degenerace 

Makula je místo nejostřejšího vidění na sítnici, je zde nejvyšší hustota čípků – buněk, které umožňují barevné vidění. Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) je degenerativní změnou v této oblasti oka a může vést ke zhoršení až ztrátě zraku.

Makulární degenerace se vyskytuje ve dvou formách, tzv. suché a vlhké. Suchá forma je metabolickou poruchou světločivých buněk. Tento typ onemocnění se zpravidla rozvíjí pomalu, ale postupně vede k závažnému a trvalému zrakovému postižení.

Oproti tomu vlhká forma VPMD postupuje rychleji a mnohdy způsobuje náhlé změny vidění, jako zvrásnění nebo pokřivení obrazu. Z několika možných způsobů účinné léčby vlhké formy VPMD se v současnosti preferují především injekční aplikace léků, tzv. anti-VEGF protilátek, do sklivce. 

Jedním z nástrojů pro včasné odhalení a pravidelné sledování tohoto onemocnění sítnice je právě vyšetření OCT.