Intolerance obilovin (celiakie) se může vyvinout na jakoukoliv složku jádra obilného zrna, přičemž nejznámějším zástupcem bílkovin obsažených v obilných zrnech je lepek. Patří mezi zásobní výživné bílkoviny a charakteristická je pro něj pružnost, tažnost a schopnost bobtnání. Lepek, jehož nejvyšší obsah najdeme v pšenici, tak určuje vlastnosti těsta a jeho lepivost.

Celiakie je dědičné onemocnění, přičemž výskyt u příbuzných 1. stupně je 8–18 %, u jednovaječných dvojčat až 70 %. K projevům trvalé nesnášenlivosti lepku patří typické zánětlivé změny sliznice tenkého střeva, jež vedou k porušenému vstřebávání všech živin, vitaminů, minerálů a také vody. Od tíže postižení sliznice se pak odvíjí stupeň onemocnění, přičemž celiakie má různé klinické formy – od plně rozvinutých přes neúplné až po zcela bezpříznakové.

Jak se nesnášenlivost lepku projevuje během života?

Typické projevy dnes nalezneme u předškolních dětí – mohou je trápit objemné mastné stolice, průjmy, bolesti a zvětšení bříška, ochablé svalstvo. U školních děti se nemusí objevovat žádné nápadné střevní symptomy. Typický je špatný stav výživy, chudokrevnost, menší vzrůst a opožděný celkový vývoj. Puberta může v případě nepoznané, tudíž neléčené celiakie přinést spontánní zlepšení.

Nemoc se pak znovu projeví v dospělosti, obvykle mezi 25.–40. rokem věku. Spouštěčem může být předchozí závažnější infekční onemocnění, fyzický či psychický stres, úraz nebo operace. U žen se může celiakie objevit v souvislosti s těhotenstvím, porodem, kojením.

V dospělosti se může nesnášenlivost lepku manifestovat nespecifickými zažívacími obtížemi, pocity plnosti, plynatostí a nechutenstvím. Projevy tohoto záludného onemocnění u dospělých jsou zcela individuální a velice pestré. Samotné střevní příznaky nebývají časté a mohou i zcela chybět, případně jsou průjmy jen lehčího rázu a nárazové.

Velice často se v dospělosti dostavují mimostřevní příznaky v podobě únavy, anemie nereagující na léčbu, zánětů sliznic dutiny ústní či spojivek, výrazného izolovaného zvýšení sérových aminotransferáz (AST, ALT), Duhringovy dermatitidy (typ celiakie s kožními projevy onemocnění), hypoplazie (neúplného vyvinutí) zubní skloviny, předčasné osteoporózy, polyneuropatie a myopatie. K průvodním projevům se řadí také deprese, poruchy chování, oligospermie (snížená tvorba spermatu), gynekologické poruchy (nepravidelná a opožděná menstruace), samovolné potraty či neplodnost.

Celiakii nezřídka provázejí další autoimunitní onemocnění – nejčastěji jde o autoimunitní zánět štítné žlázy (10–20 % celiaků), cukrovku 1. typu (3–8 % celiaků), jaterní, plicní a další autoimunitní choroby.

Celiakie není dostatečně diagnostikovaná

Jde o silně poddiagnostikované onemocnění, což znamená, že nemocní s malými nebo nevýraznými příznaky se nedostanou do péče lékařů. V současnosti je diagnostikováno a lékařsky sledováno jen asi 10 % postižených. V České republice se výskyt celiakie odhaduje na 1 : 250, ale – jak se zdá – je ještě vyšší.

Nediagnostikovaní pacienti jsou často mnoho let vyšetřováni různými specialisty. U žen může mít nediagnostikovaná celiakie za následek častější opakovaný potrat, opožděný vývoj plodu, nízkou porodní váha novorozence, může s ní souviset předčasný porod a porod císařským řezem.

Diagnostika celiakie je přitom poměrně snadná; na základě odběru krve se v séru stanoví celkové IgA a autoprotilátky k tkáňové transglutamináze, případně také proti endomysiu. Jsou-li tato vyšetření pozitivní, následuje endoskopické vyšetření pacienta zavedením sondy do žaludku a duodena (dvanáctníku) a je odebrán vzorek sliznice tenkého střeva (biopsie) k histologickému vyšetření. Aby nebyl ovlivněn výsledek vyšetření, pacient nesmí lepek vysadit, dokud není provedena biopsie.

Dle nových kritérií diagnostiky u dětí lze vypustit biopsii a stanovit diagnózu, pokud jsou hodnoty vyšetření z krve vyšší než desetinásobek horní hranice normy a pokud jsou přítomny klinické projevy. U dospělé populace je však ke stanovení diagnózy biopsie stále nutná.

Jak se celiakie léčí?

Jedinou léčbu představuje celoživotní bezlepková dieta, která je založená na úplném vyloučení všech surovin, potravin a nápojů, jež v jakékoli formě obsahují příměs obilovin (pšenice, ječmene, žita, …). Zásadní je vyloučit veškeré potraviny obsahující mouku z uvedených obilovin, a to i ve stopových množstvích.

Celiaci musejí ze svého jídelníčku důsledně vyškrtnout také potraviny, v jejichž příměsích se lepek vyskytuje. Patří k nim uzeniny, hořčice, kečup, pšeničný škrob, uzeniny, kypřicí prášky, pudinky, čokoláda, zmrzlina, tavené sýry, pivo či pomocné látky v lécích. Povolená je rýže, sója, kukuřice, brambory, pohanka, proso, jáhly, amarant, eventuálně speciálně upravená bezlepková mouka. Bezlepkové potraviny lze poznat dle symbolu přeškrtnutého klasu.

Po vysazení lepku z jídelníčku se nepříjemné zdravotní obtíže obvykle časem upraví a pacient je bez potíží.

Jaké mohou být komplikace celiakie?

Nedodržování bezlepkové diety či pozdní diagnostika onemocnění může přinést různé komplikace. K nejnebezpečnějším patří zhoubné nádory, jež se objevují asi u deseti procent neléčených celiaků. K dalším komplikacím patří poruchy kostního metabolismu, neuropsychické komplikace aj.

Článek vznikl ve spolupráci s MUDr. Sausen Sládkovou.

V případě zaznamenaných obtíží se co nejdřívě objednejte k našim specialistům na tel: +420235360133